Den osmý z 30ti denní výzvy.

19. února 2017 v 16:03 | Anette |  Vyslečený deník
8. Napiš dopis osobě, se kterou již nejsi v kontaktu.

Ahoj Strýčku,
je to zvláštní víš, docela se mi i to těžko říká, ale už si nevybavuji skoro žádné chvilky s tebou. Tehdy jsem byla dost malá, ale stejně to to neomlouvá, měla bych si je pamatovat! Měla bych si pamatovat každou chvilku s tebou, protože i když vzpomínky mizí vím, že jsi byl mému srdci hodně blízky, a to už nikdy nezmizí. Vždy budeš mít místo v mém srdci.



Po tom, co jsi odešel se toho mnoho změnilo a vím, že jsi nám všem tady chyběl a chybíš. Proto jsem se rozhodla ti napsat dopis aby jsi věděl, že jsme nezapomněli. Vím, že nás pozoruješ a určitě na nás dáváš pozor ze shora, ale stejně bych ti chtěla říct, že Týnka a Zdenda rostou jako z vody a jsou strašně super, mám je moc ráda jen je škoda, že se tolik nevídáme. Z Týny bude paní velká kadeřnice, tak se těším na to až mě někdy ostříhá, učeše a podobně. Zdenda je pořád stejný zlatý trdlo, které je nejšťastnější u babičky. Babička s Dědou se mají dobře, ale věk nikomu neubývá. Stále hospodaří na svém "statečku" a postupně redukují své činnosti. Řekla bych, že si žijí dobře. Tvoji sourozenci se mají také dobře s vlastní rodinou, jen ty vztahy nejsou, co bývali. Třeba kdyby jsi tu byl tak by jsi byl takové naše "superlepidlo" a bylo by to jiné. To nikdo neví.

Stále rozvíjíme naše vztahy, někdo více někdo méně. Stále se snažíme udělat to nejlepší s našim životem, tak jak uvažujeme za vhodné. Já studuji vysokou, brácha s ní už po druhé seknul a pracuje no a nejstarší brácha se konečně v životě našel a programuje pro jednu firmu. Mamka je stále spokojená v práci, kde je a nechce odejít, ať je to, jaké to je. Taťka je v té stejné práci a asi spokojený, trochu workoholik. Strejda trochu rozjel své lesnické práce a už má zaměstnance, firemní auto a má se snad dobře s jeho přítelkyní. Co se týče Nikči, tak také studuje vysokou a má už svého snoubence, takže se těším na jejich svatbu, co bude asi ještě dlouho v nedohlednu.

Víš teď jsem si tak představila, jaké by to bylo dát si s tebou třeba pivo, jet na výlet, jaké by byly naše vtipné historky nebo naopak třeba by to byly hádky to nikdo neví. Co, ale vím určitě, že mě baví si představovat jaké by to bylo vyrůstat po tvém boku, jaký by jsi na mě měl morální vliv. Mohla bych být úplně jiná osoba, tak jako všichni ostatní z rodiny mohli být jiný. Nikdo neví, jestli by to bylo lepší či horší, ale vím, že by nám to ušetřilo spoustu bolesti a byly by z toho super zážitky.

Chybíš nám a chybět nám budeš.
tvá neteř Anette
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama