Únor 2017

Den patnáctý z 30ti denní výzvy.

26. února 2017 v 10:28 | Anette |  Vyslečený deník

15. Jsi v polovině, rozhodni se sama o čem chceš psát


Dnes bych ráda psala na téma něčeho, co se mě moc týká. A to je vlastně intrapersonální konflikt neboli vnitřní konflikt, kdy máte problém se rozhodnout mezi dvoumi příznivými věcmi. Například mám si koupit tuhle košili či tyto kalhoty. Oboje moc chci, ale nevím, co chci více. S tímto souviví i tzv. myšlenka, kdy byl osel, který měl na výběr ze dvou kupek sena, které byli úplně stejné, ale on se nemohl rozhodnout ani pro jednu z nich, kdy neustále přecházel od jedné k druhé. A následně umřel hlady.

Tak nějak se teď cítím já. Mám životní volbu mezi dvěmi věcmi, které jsou stejně lákavé, ale nevím která je lepší. Vím, že jedna je lepší, ale přinese mi více bolesti oproti té druhé, která si myslím, že je lákavější, bezbolestnější, ale nemusí mi přinést to něco, co hledám. A tak se snažím přijít na to něco, kdy se rozhodnu pro tu jednu z variant, kdy se bojím, že se nerozhodnu ani pro jednu z nich. Teď je tak otázka jestli je to správně či špatně.

Ještě se mi objevilo nové dilema, kdy studuji jeden obor vysoký školy, ale vím, že chci potom ještě studovat nějaký obor abych si rozšířila své možnosti, protože to jsou věci, co by mě mohli také lákat. A tak teď se rozmýšlím nad dvoumi víceméně stejnými obory.

Musím říct, že je to pro mě velmi těžké se rozhodovat nad věcmi, které jsou pro mě stejně přitažlivé. Myslím si, ale že s tímto nemám jako jediná problém a že se nás určitě najde více.

Den čtrnáctý z 30ti denní výzvy.

25. února 2017 v 13:24 | Anette |  Vyslečený deník

14. Uveď tvůj Bucket list-věci, které chceš stihnout před smrtí

Trochu jsem si to sama sobě zavařila, protože jsem si vlastně ještě žádný nevytvářela, ale pojďme na to!
Nemyslím si, že bych měla nějak extra moc věcí, co bych chtěla stihnout, ale pojďme nějaké vymyslet, i když by to nemusela být úplná pravda.

  1. Navštívit aspoň jednu Skandinávskou zemi
  2. Žít v zahraničí půl roku (třeba skrz Erasmus, au-pair)
  3. Vdát se a založit rodinu.
  4. Číst si knihu v Černém moři.
  5. Naučit se vařit.
  6. Mít super partu přátel na život, a na smrt.
  7. Nemít facebook.
  8. Přešíst, co nejvíc knih, co to jde.
Teda moc jsem toho nevymyslela a už i tohle mi dalo zabrat tak se třeba někdo inspirujete! :)

Den třináctý z 30ti denní výzvy.

24. února 2017 v 17:49 | Anette |  Vyslečený deník

13. Uveď knihu/film/seriál co by jsi mohla číst/sledovat pořád dokola.

Ze seznamu jsem se rozhodla vyškrtnout známé hitovky jako Harry Potter a tak podobně. Chtěla jsem spíš něco, co asi neznáte a dle mě se to řadí do kvalitní tvorby.

KNIHA

Hodně jsem přemýšlela nad tím jakou knihu bych jsem měla dát a ani pořádně nevim. Je jich spoustu, co mě naprosto okouzlilo, ale pokud se jedná něco, co jsem četla naposled tak je to kniha NEZLOMNÝ od Laury Hillenbrand. Je to sepsáno dle skutečných událostí, kdy se vlastně z naprostého raubíře v dětství stává úspěšný běžec, který se účastní Olympijády v Německu, Berlíně roku 1936. Poté vstoupí do armády a tak dále. Kniha je čtivá leč dlouhá, ale taková síla ducha, co z toho na mě sálala no naprosto dokonalé. Pro nečtenáře je to zpracované i jako film ač pro mě o trochu horší jak kniha, ale to mám tak často.

FILM

Co se filmu týče tak jsem původně přemýšlela nad filmem Nedotknutelní (určitě doporučuji), ale ten již považuji za známejší a tak jsem se rozhodla pro film: TOHLE JE NÁŠ SVĚT (CAPTAIN FANTASTIC) z roku 2016. Pojednává to o rodině, která bydlí mimo civilizaci uprostřed lesa, kde je vychovává jejich otec. Je to velmi sečtělá a uzavřená rodina. Je to vlastně alernativa výchovy, která je možná. Ano jistě nemůžeme to brát doslova, je to lehce přehnané, ale určitě se nad filmem zamyslíte. Každopádně kdyby jste se na něj někdo podíval či ho viděl. Prosím napište mi na něj váš názor.

SERIÁL

Jakožto pro seriálového maniaka je pro mě těžké vybrat nějaký seriál, ale po přečtení seznamu seriálů, co jsem viděla jsem se rozhodla psát o SWITCHED AT BIRTH. Již z názvu je jasné, že se jedná o záměnu dětí po porodu, kdy jedna slečna vyrůstala v bohaté rodině a druhá vyrůstala pouze s matkou v chudinské čtvti a jako malá ohluchla. V seirálu se děvčata poznají a na základě toho se rozvíjí velký kolotoč akcí. Co se mi na seriálu nejvíc líbí tak je zapojení znakového jazyka do celého konceptu seriálu. Ze začátku se ho tam moc nenachází, ale postupem času tam znakuje, kde kdo, což musí spousut lidí ocenit a já to cením, protože jsem třeba i nějaké znaky pochytila. Joo a hraje zde spoustu neslyšících herců, což se mi také velmi líbí a cením to!


Den dvanáctý z 30ti denní výzvy.

23. února 2017 v 9:15 | Anette |  Vyslečený deník

12. Napiš, co by jsi udělala s penězi, vyhranými v loterii

Co si budeme povídat, každá by si ty peníze rád nechal a spoustu lidí to určitě přizná tak jako já. Ano nechala bych si peníze. Každá koruna se hodí na to abychom jsme mohli dělat něco lepšího se světem. Určitě bych ráda něco dala rodině třeba v podobě dovolené, protože to se přijímá lépe než čistě balík peněz, co jim dáme do ruky. Další částku z mé výhry bych si nechala určitě pro sebe. Vždy se to hodí, ale vím, že bych určitě i nějaký obnos věnovala na nějakou charitu, dětský domov, či co já vím třeba útulku. Vše by se odvíjelo od toho, jakou částku bych vyhrála. Ale kdyby to byl balík tak je můj plán takovýto. Být to malá částka, třeba tisícovka, rozhodovala bych si to zda li si to nechat či celé věnovat. Celé by se to odvíjelo asi od mé aktuální finanční situace, ale kdybych měla penízky na sázení do loterie asi bych na tom byla dobře abych mohla tu tisícovku věnovat někam, kde více pomůže. Ale nezapomínejme na to, věnované peníze pomáhají hodně, ale důležité je třeba i fyzický kontakt s těmi, co jim chceme pomáhat. Tak zkuste být dobrovolníkem ať už v nemocnicích, domovech důchodců, či jen zajděte vyvenčit pejsky. Najděte si něco, co vás zaujme. Slibuji, že vás to obohatí.

Den jedenáctý z 30ti denní výzvy.

22. února 2017 v 15:05 | Anette |  Vyslečený deník

11. Uveď sem pár motivačních citátů, které tě doopravdy nakopnou.


Tak tímhle se dost hodně ráda řídím. Sice mám problém odpoutat se a neřešit spoustu věcí, ale v čem jsem profesionál tak je to umět se vykašlat na spoustu věci. Prostě to nehrotím. Až příjde ten správný čas tak se jim buď prostě začnu věnovat, když nemusím tak se jim nevěnuji vůbec. NEHROŤTE VŠECHNO TOLIK.

Den desátý z 30ti denní výzvy.

21. února 2017 v 18:20 | Anette |  Vyslečený deník

10. Vypiš, co tě dělá doopravdy šťastnou

  • Když vidím šťastné druhé lidi. (ať už to jsou kamarádi, rodina, či úplný cizinci z ulice)
  • Když dopadají paprsky slunce na můj obličej
  • Spánek.
  • Pohled na zvířata, hlavně pejsky.
  • Jídlo.
  • Když pozoruji padající vločky z nebe. Hlavně v noci v pouličním osvětlení. To je kouzelné.
  • Kamarádi.
  • Přiopilé já trsající na dobrou muziku.
  • Sport.
  • Cestování
  • Křupající sníh pod botama.
  • Děti.

Den devátý z 30ti denní výzvy.

20. února 2017 v 10:14 | Anette |  Vyslečený deník

9. Popiš jak vypadá tvůj všední den

Můj všední den plní hlavně návštěvy školy a jelikož mám většinou od rána tak vstávám nejdříve v 6:50 a nejdelé tak do 8:30 abych stihla hodiny ve škole. První věc, co dělám tak slezu z patráku na kolejích a letím do koupelny na toaletu, umýt obličej a zuby. (někdo to dělá až po snídaní, ale já nesnáším ranní chuť v puse) Po té se si převléknu, učešu a něco rychle načárnu na obličej. Poté se nasnídám a jdu do školy. Ráno jsem hotová tak do 40 minut určitě, ale když je čas navíc nikomu to nevadí, žejo.

Ve škole si odsedím nějaký ty hodiny. Pondělí a úterý mám většinou dost volného času tak chodíme na kafe, pivo nebo využivám volný čas na blog, seriály, knihy a hlavně bohužel zase na věci do školy. Středa a Čtvrtek je dost zabijácký to většinou sedím ve škole "od rána do večera". Když přijdu ze školy tak se buď najím nebo sedám k notebooku a chvilku regeneruji. Občas už se od noťasu neodtrhnu a někdy musím dělat věci do školy. Někdy v průběhu 8 až 11 se dostanu do sprchy. Záleží na tom, co dělám, jak se mi tam chce a jestli si budu mejt vlasy či holit nohy. Tak po 10 zalézám do postele buď s knihou nebo s telefonem a až se mi chce tak jdu spát. Většinou, ale kolem půlnoci max jedné jdu spát. Opět záleží na tom i v kolik budu vstávat druhý den do školy. Co se týče pátku tak ten mám komplet volný, a tak chodím dobrovolničit.

Určitě z mého textu vyplývá, že nejsem skoro na internetu a tak, ale na telefonu jsem skoro nepřetržitě ať už je to ve škole, doma či na kolejích. Někdy se od něj nehnu a někdy tam nejsem vůbec, to záleží na dnu.

Den osmý z 30ti denní výzvy.

19. února 2017 v 16:03 | Anette |  Vyslečený deník
8. Napiš dopis osobě, se kterou již nejsi v kontaktu.

Ahoj Strýčku,
je to zvláštní víš, docela se mi i to těžko říká, ale už si nevybavuji skoro žádné chvilky s tebou. Tehdy jsem byla dost malá, ale stejně to to neomlouvá, měla bych si je pamatovat! Měla bych si pamatovat každou chvilku s tebou, protože i když vzpomínky mizí vím, že jsi byl mému srdci hodně blízky, a to už nikdy nezmizí. Vždy budeš mít místo v mém srdci.

Den sedmý z 30ti denní výzvy.

18. února 2017 v 13:39 | Anette |  Vyslečený deník
7. Kdyby jsi měla mít superschopnost, jaká by to byla a proč?

Tak tohle je snad to nejzapeklitější zadání, co tu mám. Samozřejmě, že bych chtěla na první pohled nějakou superschopnost jako umět lítat, běhat rychle jako Flash tak, že bych vše stihla daleko rychleji. Líbilo by se mi třeba být jak Hulk a mít neskutečnou sílu, jen možná bych si přála být hezčí, než je on sám. Super by bylo umět čarovat a to bych si přála asi ze všeho nejvíc. Ale na co mít takovou na první pohled superschopnost podle mě není zas až tak super, protože si řekněme upřímně komu bychom jsme to mohli otevřeně říct v dnešní společnosti? Já bych to rozhodně nikomu neříkala. Jen nejbližším. Takže je to vlastně docela naprd. Museli by jste se stejně schovávat.

Na druhý pohled si říkám, že by bylo super mít nějakou vlastnost jako umět číst druhým lidem myšlenky. Hned víte, na co ten druhý myslí, ale pak jsem se nad tím zamyslela, doopravdy chci vědět všechno na, co ten druhý myslí? Když si vezmu, nad čím občas přemýšlím já, co se mi v té hlavě honí, no tak to bych snad radši ani nechtěla vědět. Jako další superschopnost, která by se hodila, by bylo třeba umět poznat, zda mi ten dotyčný nelže. Měla bych jasno na čem jsem. Ale potom bych vlastně nemohla být nikdy překvapená. Věděla bych, že mi ten člověk lže a buď mi z něj tu pravdu "vymlátila" nebo ho podezírala na každém kroku. Tak bych nevěděla o žádné tajné oslavě, nějakém dárku apod. Co se týče toho, že bych mohla zjistit, že mě partner podvádí a tak dále to snad radši ani nechci rozebírat. Tak tuhle superschopnost taky zamítám.

Už mě hlavou proběhlo několik nápadu na superschopnost a žádná mi nebyla ještě dobrá. Tak si říkám, byla bych já vůbec spokojená s nějakou superschopností? Asi ne. Kdybych jí asi měla tak bych si zvykla a byla bych spokojená, ale ani po žádné neprahnu. Tudíž z toho vyplývá, že po žádné superschopnosti neprahnu, a to z toho důvodu, že by mi žádná nepřinesla takové uspokojení jaké bych si přála.

Den šestý z 30ti denní výzvy.

17. února 2017 v 19:18 | Anette |  Vyslečený deník

6. Kdo je tvým vzorem/inspirací

Již od dětství jsem měla několik vzorů, ale nikdy mezi ně nepatřila žádná slavná osobnost jako zpěvák, herec nebo podobně. Vždy to byl někdo z mého nejbližšího okolí ať už přes učitele, co mě učili, milou paní sousedku, či moji vlastní rodinu nebo starší sourozenec od kamarádky.

Takže kdo je mým vzorem v dnešní době. To je velmi zapeklitá otázka. Řekla bych, že jsem již do jisté míry "povýšila" a nejsem slepě zaměřená na jednu osobu, co by byla mým vzorem, ale mám několik vzorů, ze kterých si beru jen ty určité vlastnosti, vzorce chování, co se mi líbí a skládám si jeden velký fiktivní vzor.

Skládám si ho z toho nejmilejšího a nejhodnějšího chování, které vidím v každé chvíli u mojí nejmilejší babičky a maminky. Potom si to skládám ze zábavného vystupování mého tatínka, který se nikdy nebojí někam vykročit a zeptat se. Proto se i řídím heslem: "Je lepší zeptat se a vypadat 5 minut jako blbec, než se nezeptat a být blbcem celý život." Pokud od někoho čerpám sílu do života tak je to asi má mamka s dědou. Nevím proč, ale působí na mě jako jedny z nejsilnějších osob na světě, co znám. Co se týče být svůj je pro mě vzorem můj nejstarší brácha. Má naprostý přehled o tom, kdo je, jaké jsou jeho názory a je mu absolutně jedno, že ho za to okolí třeba nepřijme. Naopak můj druhý brácha je pro mě vzorem v tom jak být samostatný. Vše si šel vždy zařizovat sám, mluvil sám za sebe už jako malý kluk. Prostě si zvládl poradit sám a jako na mladší sestru to na mě vždy dělalo dojem. Neříkám, že by druhý brácha nebyl, ale na něm jsem to tolik nepozorovala, protože je ode mně věkově mnohem dál.

Určitě se inspiruji spousty dalšími lidmi skrz mé kamarádky/dy, ale chtěla jsem to napsat o rodině. Tak doufám, že se vám článek aspoň trochu líbil.

SERIALZONE

16. února 2017 v 20:06 | Anette |  Seriály

SERIALZONE SERIALZONE SERIALZONE SERIALZONE SERIALZONE SERIALZONE

Ráda bych vám napsala něco o mé oblíbené stránce spojenou se seriály. Její jméno je SERIALZONE, jak vám již asi došlo.

Tuto stránku využívám už nějakou dobu, a to asi od roku 2012/13. Pravděpodobně jsem na ni narazila při hledání titulků k seriálu, což je jedna z mála věcí co nám serialzone nabízí.

Takže co nám vlastně serialzone nabízí?
  • Databázi seriálů
    Co se týče databáze seriálů tak je to naprosto super nejenom, že tu můžete najít seriály hodně staré, aktuální tak i seriály, co se chystají se všemi zatím dostupnými informacemi. Pokud vlezete tedy do sekce seriály, čeká tady na vás graficky hezky upravená stránka, kde najdete 5 nejpopulárnějších seriálů za 30 dnů a 5 seriálů s největším potenciálem. Nahoře najdete vyhledávání seriálů podle začátečního písmene, ale můžete zvolit také nějaké filtry, řadit dle žánru či vysílání. Další věc, co zde najdete tak je třeba kategorie nejoblíbenějších seriálů a nejnovějších seriálů a také třeba poslední názor k nějakému seriálu. Což je další super věc na serialzone, že si můžete pročíst názory dalších uživatelů a tudíž vás to třeba naláká, anebo naopak odradí od jeho sledování. Samozřejmě i vy sami se můžete podělit o vlastní názor na daný seriál, či se zúčastnit diskuze o oblíbené postavě, či kdy bude pokračování. Co jsem asi zapomněla zmínit tak je, že zde samozřejmě najdete spoustu amerických seriálů, anglických a těch českých, ale vůbec se nemusíte bát jsou zde i seriály japonské, norské, brazilské či další. A pokud zde nenajdete svůj oblíbený seriál, vždy máte možnost ho sem přidat, aby byla tato databáze, co největší a nejpřístupnější

  • Titulky
    Co se týče titulků, tak je vždy najdete u každého seriálu, najdete je i ve Watchlistu anebo ve vlastní sekci titulky, kde se vám ukáží nejnovější vydané titulky, či nejžádanější. O kousek níž najdete titulky, jaké jsou zrovna rozpracované a kdy zhruba by jste je mohli čekat. Pokud jste zdatní angličtináři a rádi by jste vyráběli titulky tak je tu určitě také možnost, aby jste mohli šířit svou radost i s dalšími. Musím říct, že nejsnadněji se tu hledají titulky na ty známější seriály a k těm najdete hned několik verzí časování podle zvukové stopy, co se týče těch méně známých seriálů, a hlavně seriálu s jiným jazykem než angličtina, je to horší, ale ne nemožné.

  • Aktuality
    No spíše bych to měla nazvat články, kdy v této sekci najdete jak recenze na novinky, na které se můžete těšit, tak také třeba ohlédnutí za seriály již ukončenými. Najdete zde také třeba jak si vedli vaše oblíbené seriály oproti ostatním ve sledovanosti anebo jací herci se objeví v jakém seriálu a další.

  • Fórum
    Zde se nachází spoustu diskuzí rozdělených do sekcí, a to hlavně na: O webu a O seriálech a Ostatní. Ty se ještě dále člení na různé podsekce a v těch najdete ještě konkrétní "rubriku" na vaše tížené téma, co vás zajímá. Doufám, že je to aspoň trochu smysluplné.

  • Soutěže a hry
    - v této sekci najdete 7 stálých her, které si můžete zahrát. Jsou to soutěže o tzv. Kredity, které získáváte ať už za hry, přidávání názorů ne seriály, přidáním nového seriálu, epizody, ... za ty si můžete následně něco koupit. Ale zpět ke hrám. Najdete tu klasickou šibenici, kdy hádáte názvy seriálů, tombolu, kámen, nůžky, papír, ještěr, spock či můžete zkusit Tradegame-obchodování na burze. Koupíte seriál za nákupní seriálu a buď bohatnete nebo chudnete na základě toho, jak seriál stoupá či klesá v návštěvnosti tuším. A další hry.

  • Watchlist
    - tak to je asi část serialzone, kterou využívám nejčastěji. Mám zde přehled o vysílaných epizodách, které jsem ještě neviděla. U nich najdu také datum premiéry a stav překladu titulků. Pokud jsou už hotové tak mě to přesměruje na místo odkud si je mohu rovnou stáhnout. Jako další funkce watchlistu je ta, že můžu danou epizodu ohodnotit, jestli se mi líbila či nelíbila a nebo dát jako viděna. Tohle vnímám jako nejlepší funkci na stránkách (aspoň tedy já). Nemusím si pamatovat, co všechno, že to vlastně sleduju (je toho moc a občas prostě na něco zapomenu :D ) a hlavně si nemusím pamatovat, nikam zapisovat u jakého že dílu jsem to vlastně skončila.

  • a další
    -třeba jako playlist, kde můžete najít hudbu, lterá byla využita v seriálu a vám se líbila. Profily uživatelů mnohdy vyšperkované do posledního detailu, takže můžete najít třeba spřízněnou duši, co se týče sledování seriálů. Či osobnosti, na které jste mohli v seriálu narazit.

Na závěr bych chtěla serialzone nějak shrnout. Tak já jsem velmi vděčná za to, že vůbec nějaká taková stránka existuje (je třeba i edna.cz), ale mně k srdci prostě přirostla tato. Nejenom, že zde hlavně využívám titulky a abych věděla, kdy mi vyšel nový díl, ale využívám ho i jako nevyčerpatelnou studnu na nové seriály, které se stanou později závislostí. Ale také abych se třeba podělila i svůj názor na seriál a podobně. Jsem si jistá, že některé z vás jistě oslní stejně jako mě, ale někdo jiný ho přejde bez povšimnutí. To už je jen na vás.

Den pátý z 30ti denní výzvy

16. února 2017 v 17:15 | Anette |  Vyslečený deník

5. Kde se vidíš za deset let.

To je dost záludná otázka, protože mám spoustu odlišných představ o své budoucnosti. Tak se s vámi o ty tři mé vyhlídky podělím. Doufám, že se to tak nějak vyváží a udělá se z toho ta nejlepší možná budoucnost. Vše záleží jen na tom, jaké lidi potkám. Každopádně se těším na každou mou budoucnost ať už bude jakákoliv, protože vím, že budu šťastná v obou dvou.

Mamina v domácnosti

V téhle představě už bydlím ve vlastním ať už bytě či domě, ale preferovala bych dům. Mám milujícího manžela, se kterým nám to klape a máme už minimálně jedno dítě nejlépe dvě a další plánujeme do budoucna. S manželem také vlastníme nějakého chlupáče, který si perfektně rozumí s dětmi. Má kariéra není žádná super. Poté, co jsem dostudovala vysokou školu jsem si našla práci někde ve školní družině nebo domově mládeže a dálkově si buď už dodělávám další obor abych mohla do dětského domova anebo je to stále jen plán do vzdálenější budoucnosti. Rozhodně máme v plánu s manželem vzít si nějaké dítě do pěstounské péče či adoptovat.

Věčná studentka

V této budoucnosti se vidím tak, že už mám dostudován jak bakalářský obor (ten, co studuji teď) tak i jeden další abych mohla do dětského domova. A jelikož si určitě budu říkat, že je to málo, že si ještě nějaký ten obor přidám abych měla větší uplatnění na trhu práce a mohla si najít to nejlepší, co mě bude bavit. Takže ve 26 letech začnu studovat dálkově ještě nějaký další obor a u toho budu pracovat někde s dětmi, kam se dostanu. V této budoucnosti určitě budu ještě nezadaná, protože si užívám svůj single život a nikoho nepotřebuji. O tomto se budu určitě stále přesvědčovat. (prosím jen ať to fakt tak nedopadne:D )

Slečna cestovatelka

Jelikož jsem vždy toužila po tom hodně cestovat a žít v cizí zemi, tak jsem při svém vysokoškolském studiu vycestovala na Erasmus abych něco zažila a jelikož se mi to tak moc zalíbilo tak jsem se rozhodla v tom pokračovat a odjela jsem do zahraničí jako au-pair abych něco zažila a zdokonalila svou angličtinu. Po tom jsem si v zahraničí zvládla složit kurz a do Čech jsem se vrátila s osvědčením, že můžu vyučovat anglický jazyk, což byl vždy tak trochu můj sen. Takže teď bydlím v Čechách se svým přítelem, bez dětí, učím děti anglický jazyk na různých kroužkách a s přítelem cestujeme do různých koutů světa.

Den čtvrtý z 30ti denní výzvy.

15. února 2017 v 13:07 | Anette |  Vyslečený deník

4. Popiš, jak moc jsi se změnila v posledních 5 letech

Jaký bylo asi mé já před pěti lety. Na to bych si mohla pročíst jen staré články tady na blogu, nejsou tedy už veřejné, ale pořád si je schovávám abych se mohla pobavit, zavzpomínat si a tak. Nebo bych měla nahlédnout do deníčku, co jsem si tehdy psala, ale ten jsem bohužel v mém rozmaru spálila, takže na to už je asi pozdě.

Takže Anette před 5 lety studovala ještě na základní škole v 9 třídě a bylo jí 14 let. V té době to byla velmi praštěná, malá holka s dobrým srdcem, měla za s sebou už svou "první lásku", o které ráda něco psala na blog tak i do svého deníku, na to se prostě nedá zapomenout. V téhle době se hlavně chystala se na střední školu a nechtěla dospět.

Od té doby jsem určitě ušla velký kus cesty, hodně jsem se změnila, ale v jádru srdce jsem to pořád já, praštěná slečna, co nechce dospět. Kdybych měla být konkrétní v čem jsem se změnila a nemyslím teď vzhledovou stránku, tak bych se měla asi zmínit, že jsem přeci jen trochu dospěla a to v tom slova smyslu, že konečně mám nějaké své "pořádné/lepší" názory a zvládnu si je obhájit. Není to jako dřív, kdy jsem byla taková ta šedá myška, co se přikláněla k těm názorům, co tehdy říkali její vzory. Jistě měla jsem i svou hlavu, ale tolik jsem na ní nedávala tak jako teď.

Další věc, ve které jsem se dost změnila tak je já a alkohol. Dřív jsem ho pila spíš jen proto, že ho holky pijou, tak ho budu pít taky. To dává rozum ne? Opiju se a bude sranda, budou mě brát do party. Později jsem tomu začala přicházet na chuť a pila ho dobrovolně (i když to jsem pila i předtím, nikdo mě nenutil). Teď jsem v takové fázi, že ano alkohol mi chutná ráda si ho dám, ráda se opiju a trsám jak smyslů zbavená a je prostě sranda. Ale už to není něco bez čeho se neobejdu, bez čeho bych se nedokázala bavit. A už přicházím do té fáze, kdy si ráda dám alkohol jen abych byla v náladě a stačí.

Když nad tím tak přemýšlím tak jsem se moc nezměnila, i když vlastně strašně moc. Ale nepřijdou mi to jako nějaké velké milníky, co bych ušla. Jsem teď mnohem víc sebevědomější, trvalejší co se týče názorů, zakládám si více na vzdělání, rodině, pravdě.

No čekala jsem se jak moc se rozepíšu jak jsem se změnila, ale tak ne. Buď jsem se zas až tolik nezměnila a nebo mě to jen teď nenapadá v čem jsem se změnila.

Když se z povinné četby stane, četba dobrovolná-část 2.

14. února 2017 v 15:34 | Anette |  Knížky

Zdravím všechny čtenáře,

v tomto článku bych vám ráda uvedla pár děl, které jsem začala číst tzv. povinně k maturitě, ale vyklubaly se z nich vlastně velmi dobré knihy. Ráda bych se s vámi podědila o knihy, které si myslím, že by vás mohli zaujmout. Určitě se podělte i o další knihy, které jste četli i vy k maturitě a líbili se vám, anebo i naopak o knihy, které jste nepřelouskali a nebo jste se nimi hodně prali. Určitě pokud vás tento článek zaujal podívejte se i na jeho první část tady: Když se z povinné četby stane, četba dobrovolná-část 1 Tady je mých dalších 5 :)
  • Romeo Julie a tma
    -knihu napsal český autor Jan Otčenášek, který se narodil roku 1924 a opustil nás roku 1979, co se týče jeho nejznámějších děl tak sem právě můžeme zařadit tuto knihu spolu s Lásky mezi kapkami deště,
    -děj se odehrává v Praze během 2. světové války, kdy hlavní hrdina Pavel, student gymnázia potkává jeden večer na lavičce slečnu Ester, židovskou dívku, která byla povolána do koncentračního tábora, kam však nenastoupí a proto se Pavel rozhodne Ester ukrýt v komůrce vedle krejčovské dílny, kde pracuje Pavlův tatínek.
    -v příběhu se prolíná vyprávění z pohledu Pavla a Ester, ty dva se do sebe zamilují a mají mezi s sebou velmi hezký vztah
    -knihu jsem si naprosto zamilovala, tématika 2. světové války a židů mi přijde velmi zajímavá
    -každopádně je to kratší kniha, psaná jazykem nám docela blízkým si myslím, ale hlavně neustále vás udržuje v napětí, jak to tedy nakonec dopadne.

  • Farma zvířat
    -knihu sepsal Geroge Orwell, který žil poměrně krátce, a to v letech 1903-1950 a vystupoval pod pseudonymem, jeho pravé jméno je Eric Arthur Blair
    -mezi jeho známější díla patří právě Farma zvířat, 1984, Nadechnout se

    -Kniha je vlastně bajka, antiutopie (opak utopie-společnost se zvrhla, má různé nedostatky)
    -tak a teď něco málo k ději, odehrává se to tedy na farmě, kde hlavní roli hrají zvířata. Nejprve patří panu Jonesovi, který se o ně moc nestaral, a tak se zvířata rozhodla, že ho vyženou a budou si vládnout sami a budou se mít lépe. Vedení se ujmou dvě prasata a jsou stanovena přikázání, která se nesmí porušit. Avšak časem je jedno prase vyhnáno a farma se začne měnit a nastává teror...
    -je to vlastně taková pohádka, klidně bych ji četla i dětem. Kniha je reakcí na politický systém
    -knihu určitě doporučuji, je krátká, snadno se čte, na pochopení není také moc těžká, pokud do toho netaháte politiku, ale i tak bavila většinu mé třídy

  • Malý princ
    -knihu napsal Antoine de Saint-Exupéry, který žil také krátce, a to v letech 1900-1944 a mezi jeho další díla řadíme Kurýr na jih, Noční let, ale nejznámější je Malý princ
    -Knihu bych nazvala jako filozofickou pohádku a může jí číst doopravdy všichni. Každý si v knize najde, co potřebuje. Nějaké to moudro, či oddychovou pohádku, ...
    -Malý princ, který obývá planetku s růží a třemi sopkami se jednoho dne rozhodne vydat na pouť aby poznal svět a tak navštíví spoustu různých planet, kde se dozví vždy něco nového. Jako poslední navštíví planetu Zemi, kde potká pilota, který ztroskotal na poušti (Exupéry). Nakonec potká na poušti hada a Malý princ se rozhodne, že se od něj nechá uškrtit...
    -dílo je kratičké, rychle odsýpá, je čtivé. Nečekejte žádné zvraty, žádné překvapení. Je to kniha na zamyšlení

  • Stařec a moře
    -Dílo sepsal Ernest Hemingway, který má dle mě jeden z nejzajímavějších životů. Stihl se 4x oženit, nastoupil do armády, kde byl zraněn (z tohoto zážitku čerpá v knize Sbohem armádo), získal Nobelovu cenu za literaturu a ve svých dvaašedesáti spáchal sebevraždu, protože trpěl depresemi
    -mezi jeho další díla patří: Sbohem armádo, Komu zvoní hrana, Fiesta
    -Kniha pojednává o jednom starci, který je rybář, ale málokdy něco chytne. Ve službě měl milého hocha, který jezdil se starcem na moře, ale časem mu to jeho otec zakázal a poslal ho učit se k jinému rybáři. A tak se stařec rozhodne, že vypluje na moře sám, aby dokázal všem, ale i sobě, že dokáže ještě chytit rybu. Stařec nakonec časem uloví pořádnou rybu, ale teď je na řadě, aby se s tou obrovskou rybou zvládl vrátit. Na cestě zpět vzdoruje sám sobě, přírodě, žralokům, ...
    -kniha je opět kratičká, čte se snadno a já jsem si ji úplně zamilovala.

  • Divá Bára
    -tuhle povídku napsala Božena Němcová, která měla také zajímavý život. Nevdala se z lásky a v manželství nebyl spokojená, proto se o ní říká, že měla spoustu milenců. Většinu života žila v chudobě, protože manžel nevydělal dost peněz, a ještě k tomu Božena neuměla hospodařit s penězi
    -povídka vypráví o slečně místního pastýře, kterou vesnice nemá ráda a považují ji za divou. Bára není zrovna pěkné děvče, ale práci umí dobře zastanout a ničeho se nebojí. Kamarádí se s Elškou, který je úplný opak Báry, pěkná, nesmělá, stydlivá. Elška má být provdána za místního zlého a chamtivého správce, ale to ona nechce, a navíc už má svého milého někde jinde. Tak se do toho vloží Bára a pana správce se zbaví. Za trest má strávit noc v kostnici. Díky tomu si i Bára najde svého milého a vše končí dobře.
    -Kniha je super, krátká, rychle se čte, občas mi dělali problém některá slova, protože to je přeci jen psané "starou češtinou", je tam jiný slovosled, zastaralá slova a vesnické výrazy

Den třetí z 30ti denní výzvy

14. února 2017 v 12:32 | Anette |  Vyslečený deník

3. Prozraď tvých 5 silných a slabých stránek

Vím, že je v zadání 5 silných a slabých stránek, ale rozhodla jsem se to zredukovat pouze na 4, protože v hlavě mi to tu šrotuje, ale já stále netuším, co bych tam více mohla napsat tak mi to snad prominete a já se kaju.

Silné stránky

Bojovnost-když na to přijde vím, kdy mám zabrat a umím to dobře, ale nejdříve se k tomu musím opět odhodlat a to je dosti náročné mnohdy, co si budeme povídat. Ale prostě vím, že se bez boje nevzdám. Dokonce mě možná i nějaké ty překážky motivují k tomu abych vydala lepší výkon. K většímu úsilí mě třeba nakopne i to, když mě někdo podceňuje.

Pozitivní přístup-ať se mi stane skoro cokoliv nebo příjde nějaká špatná situace, vím že pozitivní přístup si beru s sebou. Říkáte si, že to asi není možné, ale opak je pravdou. Neříkám, že je to vždy snadné, ale vím že s pozitivním přístupem mi jdou věci daleko lépe. A ráda svůj přístup předávám druhým lidem.

Přátelskost- toto považuji za svou silnou stránku, hlavně z toho důvodu, že se dokážu bavit a vyjít s každým člověkem. Teď to nemyslím jako, že bych se přetvařovala a hrála to na každou stranu. Jen prostě vím, co každou skupinu lidí baví a naši konverzaci se snažím stáčet na to. Hlavně nemám zapotřebí být na někoho bezdůvodně zlá a na každém vidět hned to nejhorší, proto možná někdo řekne ty holky nesnáším proto a proto, ale já se spíš soustředím na to, co na nich mám ráda. Což souvisí s mojí další stránkou

V každém si najdu něco dobrého- jak už jsem se zmiňovala tady pár řádku nahoru snažím se soustředit na ty dobré vlastnosti v člověku. Nehledám hned první vlastnost, co mi na někom vadí a té se budu držet, že to prostě nejde. Ne radši se soustředím na to hezké, na to, co mi ten člověk může nabídhnout v tom abych se nějakým způsobem rozvinula/zlepšila já. Samozřejmě není to tak, že bych nevnímala tu jeho špatnou stránku, protože každý nějakou máme, jen ji neupřednostňuji nad tou dobrou. Nevím jestli je to srozumitelné.

Slabé stránky


Nerozhodnost-není to vyloženě o tom, že bych nevěděla, co chci, ale spíš o tom, že neustále zvažuju nějaký pro a proti mého jednání či toho co si zvolím, neustále mi to v té hlavě jede. Někdy je to správně někdy zase ne. Myslím si, že bych se měla mnohdy rozhodovat spíš i srdcem, tím kam mě to prostě táhne a né to pořád kalkulovat v hlavě. A někdy je má nerozhodnost bohužel přiživována tím, že vlasntě nevím, co chci

Vytrvalost- s tímto bojuji celý svůj život, když už se konečně rozhodnu, že tedy něco udělám, tak pro mě nastává velký problém a to u toho vytrvat. Vím, že se snadno pro něco nadchnu a začnu dělat, ale následně přichází problém s tím jak u toho vlastně vydržet, jak zůstat namotivovaný a tak dále. Jsem zvědavá jak mi to vydrží tady u blogu. Z předchozích zkušeností né moc dlouho. Ale budu se snažit.

Tvrdohlavost- nejdříve jsem si myslela, že ji uvedu do svých silných stránek, protože právě díky tvrdohlavosti jsem schopna spoustu věcí dotáhnout dokonce, když mi na to chybí ta vytrvalost, ale pak jsem si uvědomila, že mi tvrdohlavost mnohdy brání se rozvinout k lepšímu já. Prostě si umanu, že něco tak je, někdo mě nemá rád, vojna by byla dobrá a pak mám problém se toho zbavit a říct si zamysli se nad tím ještě jednou a uznej, že by jsi se mohla mýlit. Na tom není nic špatného, když změníš názor třeba uprostřed diskuze. Takže s tímhle velmi bojuji abych taková nebyla.

Citlivost- působím jako velmi vyrovaný člověk, kterého jen tak něco nerozhází a ano většinou je to pravda, ale i u mně se najdou chvíle prostě, kdy mě zasáhne něco, co mi někdo řekl či neřekl, jak se ke mně ten člověk choval. Myslím si, že někdy to až moc prožívám a přeháním to, ale v tu chvíli to prostě tak je. V závěru mé citlivé chvilky stejně dojdu k závěru, že to nebylo tak jak to na mě působilo, že to ten člověk tak nemyslel a řeknu si, že jsem vlastně pitomá, proč tu brečím.




Den druhý z 30ti denní výzvy

13. února 2017 v 11:49 | Anette |  Vyslečený deník

2. Napiš nejstarší vzpomínku, kterou si pamatuješ

Tak tohle je velmi těžké zadání, myslím si, že si vybavuji jednu ze svých nejstarších vzpomínek, ale nevím, jestli je ještě nějaká starší. Každopádně se s vámi podělím o tuto, kterou mám tak trochu poslepovanou z vyprávění a co si sama pamatuji.

Na úvod bych asi měla říct, že teta se strejdou od nás bydlí jen o ulici dál takže to k sobě máme již od malička velmi blízko se sestřenkami a bratránkem. Se sestřenkou jsme k sobě měly vždycky blízko, už od mala, a to hlavně proto, že jsem si věkově blízké jen o rok. A hlavně jako starší si rozumíme, máme podobné názory, zájmy, náš vlastní humor.

No ale abych se dostala k té vzpomínce samotné tak si vybavuji, že jako malá jsem trávila hodně času u nich nebo ona u nás. No a jednoho dne jsem se rozhodla, že se vydám k tetě na oběd, protože mi asi u nás doma zrovna nechutnalo nebo jsem prostě chtěla být se sestřenkou. To nikdo neví. Takže jsem se nějakým záhadným způsobem vytratila z domu, aniž by si toho někdo všiml. Následně mamka celá vystrašená mě hledala, kam jsem se to poděla. Nakonec mě našla spokojenou, jak si baštím u tety oběd. K tomutu se mi pojí ještě jedna vzpomínka, nevím jestli to patří k této nebo k jiné, ale spíš asi jiné. Každopádně teta mi dala polévku, byl to asi normálně vývar a do teď si pamatuji, jak jsem nad tou polévkou seděla a nechtěla ji jíst, protože pozor: "Teto já to nechci tam plavou mastná oka" To byl můj důvod proč si nedat polévku a tak si na ní pochutnal nakonec pes a ne já.

Na závěr bych ráda zmínila, že jak mamka, tak i teta jsou výborné kuchařky a moc mi od nich chutná. Nerada bych tu pohanila jejich kuchařský um.

Den první z 30ti denní výzvy

12. února 2017 v 18:36 | Anette |  Vyslečený deník

1. Představ se + přidej 10 faktů o tobě

Z nadpisu zní jasně, co budu psát, tak jdu tedy na to. Jsem devatenáctiletá slečna, která bydlí v malebném podhůří Orlických hor, ale momentálně je studentkou na plný úvazek v Olomouci. Vyrůstala jsem v rodině se dvěma sourozenci- staršími bratry, takže se považuji a docela otrkanou osobu, která si musela mezi nimi najít svou vlastní cestu. Považuji se za docela vyspělou ženu, co se týče názorů na různé věci a pohledem na svět. Avšak, co se týče chování tak tam jsem naprosto nevyspělá a nikdy nebudu. Ráda se chovám jak blázen, pro některé lidi je to možná až nepřípustné chování. Ale na jistých společenských akcích se umím chovat slušně. Spoustu lidí o mně říká, že jsem milá a přátelská, ale nenechte se jimi zmást. Umím být pěkně zlá a zákeřná, i když toho většinou lituji hned jak to udělám. Co se týče mých přátel, tak nemám problém si udělat nové přátele, protože jsem velmi přátelská, ale stojím na prd v udržování přátel. Jelikož lidem, které mám nejradši projevuji svou lásku věčným sarkasmem, rýpáním a tak dále. To je můj důkaz lásky. Takže přátelé neberte to nějak osobně.

Řekla bych, že jsem se představila docela zajímavě tak k tomu pojďme přihodit i pár faktů o mně ať máte ten obrázek o mně jen ten nejhezčí.

Fakt č.1- Jsem přesně ten typ akčního člověka, kdy většina jeho plánů ztroskotá na jeho lenosti.

Fakt č.2- Neovládám dobře český jazyk. To bude asi důvod, proč mám na maturitním vysvědčení lepší známku z angličtiny než z češtiny.

Fakt č.3- Jsem snílek a věčný optimista.

30ti denní výzva

12. února 2017 v 10:00 | Anette |  Vyslečený deník
Dnes jsem narazila na blogu jedné slečny na super nápad na článek. Sama se účastní 30-denní výzvy v psaní. Na každý den, má zadané téma a následně na toto téma píše, což mi přijde super. Proto jsem se trochu prohrabala internetem a hned na mě vyskákalo spoustu různých výzev s různými zadáními. Rozhodla jsem si udělat vlastní, a tak jsem si pár z nich pročetla a následně vyrobila svůj seznam, něco mám tedy z internetu a něco ze své hlavy. Své zadání jsem ještě narychlo hodila do malování a svými "grafickými dovednostmi" jsem vytvořila tuto "krásu". Určitě pokud vás to zaujalo, vás vyzývám aby jste se zúčastnili také ať už s mým zadaním, cizím či vašim vlastním. Pokud se rozhodnete využít mé zadání aspoň trochu na vás apeluji aby jste se zmínili, že to pochází z mé hlavy. Byť by to mělo být negativně, co že jsem si to na vás vymyslela nebo bych měla být někde v koutě. Myslím si, že si to za mé "grafické umění" doopravdy zasloužím!! :D


Rozhodla jsem se to umístit do rubriky: vyslečený deník, protože nikam jinam mi to tolik nesedělo. A přeci jen většinou si tu budu "vylejvat" srdce a odhalovat svou duši. Tak doufám, že vás tato výzva zaujme, pobaví no a nebo si i řeknete má to ta holka zapotřebí. Je to jedno, hlavně aby ve vás zanechala nějakou památku, pocit, ...

Zaujalo mě-číslo 2

10. února 2017 v 15:46 | Anette |  Zaujalo mě..
Zdravím vás u týdne 6.2.-12.2. 2017, kdy jsem se rozhodla oprášit svou starší rubriku, kde jsem měla v plánu psát o článcích, videích, fotkách či čemkoliv dalším, co mě v tomto týdnu zaujalo a je jedno čeho se to týká. Takže tady dole teď najdete odkazy a pár slov k tomu, co mě zaujalo tento týden. Tak snad něco zaujme i vás! :)

Zaujalo č. 1
Jako první bych sem ráda dala video, které je vytvořeno jako reakce na část výroku amerického prezidenta Donalda Trumpa, kde říká "America first" na což se rozjela videa, kde každá země upřednostňuje tu svoji zemi, kdy samozřejmě chápou, že Amerika bude první, ale jestli by jejich země mohla být druhá. Samozřejmě Donald to nemyslel nijak špatně, protože přece pro každého prezidenta, politika, i rodáka by měla být země, kteoru miluje na prvním místě, ale ta videa, co jsou vytvořena jako "vzkaz" pro Donalda jsou doopravdy k popukání. Mě osobně velmi pobavila. Tady se můžete podívat na pár z nich

České verze
1. Od kluků ze streamu (http://bit.ly/MakeCzechiaGreatAgain)





















Když se z povinné četby stane, četba dobrovolná-část 1.

9. února 2017 v 14:41 | Anette |  Knížky

Zdravím všechny čtenáře,

v tomto článku bych vám ráda uvedla pár děl, které jsem začala číst tzv. povinně k maturitě, ale vyklubaly se z nich vlastně velmi dobré knihy. Ráda bych se s vámi podědila o knihy, které si myslím, že by vás mohli zaujmout. Určitě se podělte i o další knihy, které jste četli i vy k maturitě a líbili se vám a nebo i naopak o knihy, které jste nepřelouskali a nebo jste se nimi hodně prali. Tady je mých prvních 5 :)
  • My děti ze stanice zoo
    -tuto knihu sepsali Kai Hermann a Horst Rieck na základě nahrávek z magnetonových pásek, na kterých se Christiane F. zpovídá. → Christiana F. se narodila v Německu roku 1962.
    -kniha autenticky vypovídá o životě Christiane F. již od jejího raného dětství, které bylo velmi těžké a komplikované. Následné propadnutí drogám zprvu hašiše a poté i heroinu. Christiane si najde přítele a spolu několikrát odvykají avšak počase vždy neúspěšně. Dalším zlomem v CH. životě je prostituce.
    -i ty největší odpůrci čtení, které znám byli touto knihou unešeni. Já jsem ji četla dokonce dvakrát a klidně bych ji četla zas.
    -kniha je velmi čtivá, reálná, zajimavá a hlavně je sepsána podle skutečnosti

  • Tři kamarádi
    -tuto knihu napsal E. M. Remarguer. Narodil se v Německu roku 1898 a zemřel v letech 1970 a mezi jeho nejznámějši knihy patří právě: Na západní frontě klid, Jiskra života a Tři kamarádi.
    - Knížka pojednává o Robbym, Ottovi a Gottfriedovi, třech přátelích na život a na smrt, kteří se stali přáteli v první světové válce. Toto přátelství považují jako to jediné dobré, co poznali ve válce a to jim také pomáhá dále v životě po válce. Obzvláště, když přítelkyně jednoho z nich přijde o práci a vážné onemocní.
    -V knize mi ze začátku dělalo problém se orientovat ve jménech, ale postupem času jsem si je zapamatovala a mohla jsem se naplno věnovat ději, který mě naprosto strhnul.
    -kniha je čtivá, ale ze začátku těžší na orientaci, odráží dobu po první světové válce