Muirton 2015

5. ledna 2017 v 10:00 | Anette |  Anette píše ...

Pracovní prázdniny ve Skotku na farmě Muirton.

Vlastníci jsou Peter Marshall a je jeho žena Meg, spoluvlastnikem je Rowan Marshall (jejich syn) .
Pan Marshall vlastní 2 farmy - Muirton a Jordanstone, které jsou od sebe vzdálený asi tak 10 minut jizdy autem.
Farma se nachází ve Skotsku u malého městečka jménem Alyth ( asi 30 minut jizdy od Dundee) .

Mé zkušenosti

O farmě mi řekla moje kamarádka, která tam měla bratra před 8 lety. Tento nápad mě velice nadchnul už jen proto, že jsem slyšela, že se tam dají vydělat slušne penize, plus jsem si chtěla hodně procvičit angličtinu a cestovat. Tak jsme se tedy rozhodly, že pojedem. Ukecaly jsme ještě jednu holčinu a poslaly jsme si žádost o práci. Asi přes 2 měsíce nám neodepsali, tak už jsme si myslely, že nepojedeme, ale poté konečně odepsali a u nás následovala vlna euforie. Jenže když tahle nenadála radost opadla vystřídala ji řada starostí, jako domluvit se na jak dlouhou dobu chceme jet, koupit letenky, sehnat dopravu z Londýna až do Alythu. Promyslet seznam věcí, co si vzit s sebou, kolik peněz bude potřeba, vyplnit potřebné dokumenty (smlouvy), připojistit se a tak dále. Když nad tím teď přemýšlím tak zpětně zas až tak hrozné a těžké to nebylo, ale předtím jsme to všechno oddalovaly a nechávaly to na posledni chvili jako všechny ostatni věci.

Výlet do St Andrews


Když jsme všechny tyhle potřebné věci zajistily tak už jen zbývalo zabalit si krosnu a vydat se na letiště. Zabalit si krosnu byl pro mě docela boj, přiznávám se. Musela jsem se vejít do 20 kg, což není zas až tak příšerné, ale v tu chvíli vymyslet, co je doopravdy potřebné na ten měsíc mi dalo zabrat. I přes počáteční myšlenky : "doprčic to nezvladnu zabalit se jen do 20 kg" jsem to nakonec jen zvládla!

Naše krosny cestou zpět. Musím říct, že zabalit se na cestu domů bylo těžší :D
Měla jsem asi 23 kilo, naštěstí mi to prošlo.

Na letišti jsme měli domluvený sraz s holkama. Tam jsme se potkaly plny úsmevů a nadšení. Rozloučili jsme se s rodičemi a vydali se vstříc novému dobrodružství. Holky letěly poprvé takže už jen to pro ně byl ohromný zážitek. Prošly jsme odbavováním a všemi těmi hloupostmi a za odměnu jsme už seděli v letadle. Nejkrásnější na celém letu bylo pozorovat výrazy kamarádek jak jsou unešeny ze vzletu a přistání, to byla fakt pecka. Po přistáni už nastala ta horší věc zorientovat se na anglickém letišti a najit kam, že to všude musime jit. Sranda byla hledat odkud, že nám to má jet autobus. Musely jsme se sice zeptat, ale našly jsme!! Autobus nás dopravil na Victoria Coach Station, kde jsme čekali asi 10 hodin na další autobus do Dundee a tam odsud jsme jeli do Alythu. (Jestli také budete čekat určitě využijte čas na prozkoumání Londýna. Na Victorii najdete úschovnu zavazadel, zas až tak drahá není a za ten LOndýn to doopravdy stojí!) Po celou dobu pobytu jsme měli nehoráznou kliku. Třeba právě po příjezdu jsme stály chvili v Alythu a potkaly jsme Sana (vojak, co pracuje na farmě převážně jako ridic-vozil nás na pole na Jordan, do Tesca a tak) a ten se nás ptal jestli jdeme na farmu a mi, že jo tak nam rekl ať počkáme tak 15 minut a že nás vezme. Tim nám ušetřil jenom asi tak 20 minut chůze do kopce s krosnami, takže teď zpětně ho nosim na rukou. Diky Sano! Když nás dovezl na farmu, neměly jsme ani zdáni, co že to máme dělat tak jsme jen sledovaly ty lidi, co prijeli s nami.


Na farmě jsme měli jit za Ivetou, co nás ubytuje. Ta nám oznámila, že už není žádný volný karavan, že nás musí dát bydlet k někomu. Bydleli jsme v karavanu pro 6 lidi s dalšimi 3 cizimi lidmi. Ukázali se jako fajn lidi až na jednu holčinu, která byla náladová a taková dost od rány, ale nemůžu ji křivdit. Kecalo se s ní krásně až na to, že jsem nevěděla jaké chováná mám pokaždé čekat jsem ji měla ráda. Poté nás Iveta zavedla do skladu s nadobim, kde už toho mimochodem moc nebylo, jelikož většina pickerů už tam dávno byla tak si samozřejmě zabrali to nejlepši, ale malo nádobi není problém většina lidi vám mileráda půjči, tak jako třeba i cukr nebo něco kdyz nemáte (pokud se navzájem aspoň trochu bavíte). Po ubytování musite zajit za Pavlinou nebo Renatou do office, kde spolu s ní vyřešíte smlouvy a další potřebné věci. Ona vám dá také vaši ID kartu s vaší fotkou, jménem, podpisem a hlavně vašim číslem pod, kterým jste vedeni v evidenci. Kdyz schytáte dobré číslo tak si vas podle toho zapamatují QC (quality controler) a nebo lidé na checku (ti, co kontroluji zda-li máte dobré ovoce, dobře navážené a tak), což je většinou výhoda. třeba mi jsme letos s kamaradkami měly čísla 1, 2, 3 . Často na nás nadávali, že se blbě hledáme a nebo se nás ptali, kdy jsme přijely, že máme tyhle čísla. Tak jsme si z toho dělaly srandu : "My už tady jsme od února, jsme tady ještě vyhazovaly snih"

Takový ty "výlety" za jídlem do tesca. Utratíte spoustu peněz, sotva to poberete.

No a potom už přišla práce. Pracovali jsme každý den většinou někdy od 7 tak do 16:00. Časy se mění podle toho, jak moc práce je a podle toho kolik pickerů tam zrovna také je. U office vždy visel rozpis s čísly a na jakou farmu jdete a podle toho jste ráno na to pole buď došli sami a nebo čekali u office odkud vás odvezli či odvedli na to dané pole. My jsme s kamarádkami většinou pracovali na polích, kde jsme sbírali jahody a až ke konci jsme dostali šanci i sbírat maliny, což má spoustu pickerů radši. Neohýbáte se tak moc k jahodám, neklečíte v řádku a tak dále. Sbíralo se tam, ale vše možné: jahody, maliny, třešně, borůvky, rybíz, ... Co se týče peněz většina pickerů byla placena za to, co nasbírala. Ovšem pokud jste doopravdy dobrý picker tak můžete být placeni od hodiny, ale zde musíte plnit jisté kvóty. Popravdě moc si nepamatuji kolik to bylo za bednu či "panetku". Ale vyděláte si dobrý peníze, pokud nejste nějaký líný sběrač, třeba jako jsem byla mnohdy já.

Maliny, Jahody a "zatopený řádek"

Co se týče ubytování bydlíte v karavanech, které jsou si myslím pro 2, 4, 6, 8 ale to už si moc nevybavuji. Vlastně v karavanu máte postele, skříně, nějaký ten stolek tam je. Pak si můžete vybrat jestli chcete karavan s elektřinou a nebo bez. Ty bez jsou samozřejmě levnější (za noc jsme myslím platila něco kolem 3 liber, ty s elektřinou byly myslím kolem 6). Jinak jsme měli společené kuchyňky a koupelny. Musím říct, že pokud jste šli do sprchy hned po práci (tak jako většina) tak jste čekali delší fronty na sprchu, ale hlavně pak už docházela teplá voda. My jsme s holkama rády chodily večer třeba klidně až v 10. Nikdo tam nebyl a tekla nádherně teplá voda. V kuchyňkách to občas bylo taky zajímavé. Občas se tam někomu ztrácelo jídlo (hlavně v těch velkých kuchyních, kde se vystřídalo tolik lidí, ale v těch menších jste většinou znali každýho, kdo se tam vyskytuje tak si to lidi netroufli asi) Musím říct, že to tam jelo na velkém systému půjčování a to hlavně nádobí. Což mně osobně nevadilo pokud si to ten člověk dokázal po sobě i umejt.

Gumáky jsou nezbytnost! Protože o bahno ve Skotsku není nouze

Před odjezdem jsem četla spoustu dskuzí a příspěvků právě o čistotě na těchto farmách. Nevím jak je to se začátkem sezóny, která začíná někdy v květnu tuším. Ale když jsme přijely s děvčaty na konci června tak jsem nezažila nic tak hrozného jak popisují lidé jinde. Jistě nemyslete si, že jedete do luxusu to ani náhodou, máte tam zázemí, ale ve kterém se dá úplně normálně fungovat. Navíc úklid máte na starost vy sami. U "úklidového karavanu" vždy visí rozpis s čísly na nějaký den. třeba 8 čísel a vy si vyberete co chcete uklízet zda-li kuchyň 1,2,3,4, ... Koupelnu 1, 2, 3 a tak dále. Není to nic hrozného. Zabere vám to chvilku. Myslím si, že nedostavení na úklid znamenalo nějakou pokutu, ale pokud se s nimi domluvíte, že ten nemůžete, že třeba přijdete zítra tak to se nic neděje. Za nás tam byl i jeden klučina, co nabízel úklid za peníze. Že mu dáte třeba 3 nebo 5 liber (nevím za kolik to měl) a on to za vás uklídi. Takže vím, že to třeba jeden večer měl tak, že uklízel i místo pěti lidí. Slušný privýdělek.

STOPOVÁNÍ ke Skotsku prostě patří.
Co se týče zábavy tak jsme tam měli BERRY BAR ♥. Byla to jedna obří místnost, kde bylo spoustu gaučů, křesel a nějaký ten stolek. Bylo to místě setkávání krom tedy kuchyněk a u office, kde byla wifi. V Berry baru se pořádali různé párty (hlavně soboty), hráli se zde různé hry: pinec, fotbálek, biliard, poker a další jiné hry.

BERRY BAR

Teď už mě nějak moc nenapadá, co bych mohla dále napsat. Sem dolů vám hodím nějaké odkazy na stránky, které jsme třeba využívali my.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama