Leden 2016

Co mi dal a vzal rok 2015

7. ledna 2016 v 21:47 | Anette |  Vyslečený deník
Rok 2015 pro mě byl zkušenostmi doslova napráskaný. Někdo by takové zkušenosti možná nepovažoval za podstatné, ale pro mě byly ty nejdůležitější v životě!

Začátkem roku jsem začala chodit na brigádu do místní cukrárny o víkendech. Chodím sem ještě do dnes a musím říct, že mi sice vzala spousty, spousty volného času, ale ten malý pocit samostatnosti, kdy jsem si mohla koupit mobil. Nemusela jsem prosit mamku, aby mi dala nějaký to kilčo, že jdeme s holkami na párty. Těch zážitků, kdy mě lidé pobavili nebo naopak i vytočili. Stejně bych ji ohodnotila velmi kladně.

V polovině března jsem začala navštěvovat autoškolu. Další výrazný žrout času, ale za tu dovednost řídit to stálo, i když se to nepovedlo udělat na poprvé. Stejně je to tam a za mě musím říct, že mě velmi baví řídit. Horší je, že už nemám tolik příležitostí řídit.

V dubnu jsem oslavila osmnáctiny. Stala se ze mě, ze zákona velká holka. Musím vám něco říct. Dospělá tedy ještě rozhodně nejsem.


Koncem června jsem s kamarádkami odjela do Skotska na farmu sbírat ovoce. Po letech jsem si zopakovala jaké to je letět letadlem. Zajistit si letenky, autobusy. Dopravit se z Londýna přes celou zemi až do toho malého městečka. Žít měsíc a něco na vlastní pěst. Vařit si, prát si, bydlet v karavanu, z cizích lidí udělat pomalu kamarády na celý život. Musím říct jeden z nejlepších měsíců mého života.

Po Skotsku jsem víceméně jenom chodila na brigádu. A na v říjnu přišla jeden z nejlepších zážitků s mojí třídou a to náš stužkovací večírek. To byla jedna velká párty. Když budu mluvit za celou moji třídu: "Lepší stužkovák jsme mít nemohli!"

Maturita jedna na mě vystrkuje růžky

6. ledna 2016 v 21:51 | Anette |  Vyslečený deník
Čau, Ahoj, Ahojky,
tak jsem se vrátila ze záhrobí. Nový rok tudíš nový pokus o to psát na blog, který mě svým zvláštním způsobem naplňuje. Tak uvidíme.

Zpět k mému nadpisu. Maturitka, toť krásná věc, již se pomalu začíná blížit a já nevím jak pro vás ostatní, co jste už odmaturovali nebo co vás to čeká tak jako mě letos, ale na mě už pěkně začíná dýchat na záda. A já se pořád nemám k tomu abych něco dělala. Na ukázku, pondělní hodina psychologie, kde nám učitelka oznamuje: "Příští týden si napíšeme ze 12 maturitních otázek." Hádejte co. Je středa večer, otázky jsem ještě neviděla a dřív jak v neděli je asi stejně neuvidím, ale co je to přeci jenom jedna známka, jenom jedna maturita nač spěchat. Další příklad je naše ročníková práce, kterou máme zadanou od loňského roku a já ji začala vypracovávat tento týden. Měsíc a kousek před odevzdáním. A spoustu dalších příkladů by mohlo být uvedeno, ale na co. Určitě jste si již představili, že nejsem zrovna ten typ vzorného studenta.

No a to jediné na co teď můžu myslet je náš maturitní ples, který se koná přesně za měsíc. Vůbec si neumím představit jak to dopadne. Zkoušení na předtančení, shánění věcí do tomboly (která pořád zeje prázdnotou), co budeme říkat, komu dáme kytky, kdo, co, kde, jak . Hrůza. Jediné, co mi to zpříjemňuje je to, že se jako třída moc nehádáme, ikdyž už přituhuje.

Když si to teď zpětně čtu, říkám si, že je to ještě horší než když jsem nad tím vůbec neuvažovala. Asi to nebyl nejlepší nápad psát tento článek, ale co už. Třeba aspoň podpořím nějaké ty flákající maturanty, že v tomto nejsou sami!

Hodně štěstí všem maturantům v letošním roce. Hlavně se z toho nehruťte. Odmaturovat můžem i v září!