Listopad 2014

damm school.

13. listopadu 2014 v 21:00 | Anette |  Vyslečený deník
Opravdu moc se omlouvám za takovou menší neaktivitu, protoze mi do toho dosti vlezla skola, mimoškolní aktivity a bylo to. Doopravdy se nevymlouvám. Celý týden se mi táhne v tom duchu, že jsem si musela zbalit všechny věci, co mám na intru a přenést si je na "novou" budovu, protože se nám dělá nová podlaha. Takže spím u holek na třech malých "matračkách" které mám položené hned na zemi. Mimochodem ty matračky mi připomínají tak trochu plovoucí postel a to z toho důvodu, že když na ní v noci spím tak se to všechno rozjíždí. Pokaždé mě to vzbudí a musím si upravovat ty vzniklé mezery :D děs. No a do toho klasika učitelé se zbláznili a nastrkali nám všechny prověrky před rodičovákem na tento týden tak jsem se učila, učila. Mimoto jsem také byla na aquafittnes- což je mrtě parádní cvičení ve vodě, no a včera jsme jeli na hokej PcexZlín samozřejmě "perníkáci" vyhráli 6:2 a má láska Tomáš Zohorna s číslem 79 dal dva z nich takže absolutní spokojenost! :) To bylo jen tak krátce aby jste věděli, že žiji a co se děje.

Moje prvni blogerske krucky.

13. listopadu 2014 v 18:56 | Anette |  Anette píše ...
Dalo by se rict, ze jsem vecny zacatecnik, stale delam svoje prvni krucky, co se tyce blogu, protoze pokazde to vzdam a zacnu na novem blogu.

No a jak vypadaly moje prvni krucky na tomto blogu? Myslim, ze jsem sem zacala psat nekdy na jare roku 2011 a to diky svoji sestrence, ktera uz par let psala na blog. A ani si uz svoje zacatky moc nepamatuji, ale myslim, ze jsem se dost nechala inspirovat sestrenkou ba lehce jsem ji v tu dobu mozna i kopirovala:-D . No co kazdy nejak zacinal. Docela me to mrzi z pohledu dneska, protoze bych rekla, ze neco ve me z toho stylu psani zustalo a nevim zda-li jsem za to rada. (Co se, ale taky divim, kdyz nam vetsina rika, ze mame i stejne chovani) No a rekla bych, ze muj zacatek byl docela jednoduchy, protoze me treba sestrenka udelala nekolik hezkych dessu, kterymi se pochlubila na sve "pejdzi" a jeji ctenarky se hned koukly na muj blog a tem, kterym se zde libilo tak mi venovaly nejakou tu pozornost. V tu dobu jsem hlavne psala denik a to dost osobite a barvite. Cas od casu jsem se pokousela i o smysluplne clanky hlavne na tema sportu(nejake ty bizardni a ne moc zname) a recenze na knihy. V jednu chvili jsem pote na blog zapomela asi tak do roku 2012 myslim. Tento rok jsem se zase na chvili vratila asi tak nejak na 2-4 mesice a neco jsem sem smolila. Od tohoto roku si pamatuji, ze jsem se vratila snad tisickrat, ale vzdy jsem napsala jeden clanek o tom, ze se vracim a pak maximalne 2 a byl konec.

Ted se opet pokousim o prnví kroky na znovuobnovenem blogu tak uvidim/uvidime jak se mi bude darit a zda-li u toho vydrzim. Drzte mi palce at u toho vydrzim:)

(Ps. psala jsem to na mobilu ve skole tak je to bez hacku a carku. Doufam, ze jsem se, ale vyvarovala preklepum)

Úvodní- číslo 1.

7. listopadu 2014 v 17:00 | Anette |  Zaujalo mě..
Zdravím, tato rubrika by měla být zaměřena na to, co mě zaujalo v tomto daném týdnu např. teď je týden 3.-9. 11. 2014 a ráda bych sem dala všechny články/stránky/ videa, které mě nějakým způsobem ovlivnila nebo prostě přitáhla moji pozorornost. Bude to tady lítat od sportu k politice či k jiným dalším oborům lidského zájmu respektive toho mého zájmu :D . Tento typ článků by měl vycházet pravidelně nejspíše někdy ke konci týdne.
Jako první jsem si vybrala článek Proč jsem českým nacionalistou. K tomuto článku jsem si dostala přes kamaráda, který ho sdílel na facebookové stránce a velice mě zaujal. Ze začátku mi chvíli trvalo než jsem se do něj začetla, ale byla jsem mile překvapena, když jsem vytrvala. A o čem pojednává? Podle mě článek pojednává o současném stavu České republiky a o tom kam se ubírá a proč je vlastně důležité být hrdý na to, že jsme češi. Popravdě nevím jak napsat stručeně o čem to je, rozhodně ten, kdo si ho přečte tak neprohloupí.



3 velikáni mého srdce.

6. listopadu 2014 v 21:33 | Anette |  Knížky
1. Tři kamarádi
-tuto knihu napsal E. M. Remarguer. Narodil se v Německu roku 1898 a zemřel v letech 1970 a mezi jeho nejznámějši knihy patří právě: Na západní frontě klid, Jiskra života a Tři kamarádi.
- Knížka pojednává o Robbym, Ottovi a Gottfriedovi, třech přátelích na život a na smrt, kteří se stali přáteli v první světové válce. Toto přátelství je to jedié dobré na válce a to jim také pomáhá dále v životě po válce. Obzvláště, když přijde o práci a vážné onemocní přítelkyně Robbyho.
-V knize mi ze začátku dělalo problém se orientovat ve jménech, ale když jsem se konečně začala chytat tak jsem se konečně začala věnovat pořádně ději v této knize, který mě naprosto strhnul.

2. My děti ze stanice ZOO
-tuto knihu sepsali Kai Hermann a Horst Rieck na základě nahrávek z magnetonových pásek, na kterých se Christiane F. zpovídá. Christiana F. se narodila v Německu roku 1962.
-kniha autenticky vypovídá o životě Christiane F. už od raného dětství, které bylo velmi těžké a komplikované. Následné propadnutí drogám zprvu hašiše a poté i heroinu. Christiane si najde přítele a spolu několikrát odvykají avšak počase vždy neúspěšně. Dalším zlomem v CH. životě je prostituce.
-i ty největší odpůrci čtení, které znám byli touto knihou unešeni. Já jsem ji četla dokonce dvakrát a klidně bych ji četla zas.

3. Harry Potter
-tuto sérii knih, kterou každý známe napsala J. K. Rowling. Narodila se ve Velké Británii v roce 1965 a mezi její další úspěšné knihy patří: Prázdné místo, Bajky barda Beedleho
-řekla bych, že nemusím psát o čem HP je, ale jistota je jistota. Malý, hubený, brýlatý chlapec s malou jizvou ve tvaru blesku na čele, bydlí u strýčka i tetičky. Vše se, ale mění když v den svých 12. narozenin dostává dopis o přijetí do školy čar a kouzel v Bradavicích, kde poté studuje a zažívá spoustu dobrodružství.
-Trochu mě mrzí, že jsem si tuto knihu nechala jakoby "až" na třetí místo, protože to je doopravdy má srdcovka a mohla bych tyto knihy číst furt dokola a tak i koukat na filmy.

Little of depression..

5. listopadu 2014 v 19:28 | Anette |  Vyslečený deník
Už od pátečního večera sedím a stále jen sedím, do myšlenek se mi vkrádají nepěkné představy, které se tam zavrtávají jak ty červíci a nechtějí ven. Lezou ještě hloub a vám už v hlavě nezbývá žádný prostor na normální myšlení natož aby jste mysleli na školu.. Nemůžu pořádně jíst, směji se napůl a ve škole spím..

this is how i feel.

Všechno okolo na mě padá, stěny se přibližují a ten pocit nejistoty se stále zvětšuje. Otázky typu co když, co kdyby, jak, proč mě stahují ke dnu. Všechno i všichni me ser*ou a ať už mi dají konečně pokoj i ty, co mi na nich záleží bych teď nejradši poslala dop*dele a ať už mě nechají dýchat. Proč? Proč se zrovna tohle děje mě. Proč se to všechno muselo stát nebo se to i stále děje furt dokola už aspoň tak 5 let. Kurva tak si už vyber to jsou slova, co mi z hlavy nedostanou. Ten pohled do prázdných, utrápených očí a absolutní bezmoc, ten výsměch z druhé strany.

TAG: jedno slovo

4. listopadu 2014 v 18:20 | Anette |  Vyslečený deník
1. Vlasy?
-barevné
2. Oblíbená věc?
-kniha
3. Sen z minulý noci
-žádný
4. Oblíbené pití
-džusy
5. Vysněné auto
-camarooo :3
6. Místnost, ve které se nacházíš?
-intrácká
7. Tvůj strach?
-maturita
8. Jaká by jsi chtěla být za 10 let?
-šťastná
9. S kým jsi strávila včerejší večer?
-se spolubydlícími
10. Co nejsi?
-šťastná
láska.

Staré zvyky.

3. listopadu 2014 v 21:54 | Anette |  Anette píše ...
Tohle téma přesně vystihuje moji situaci. Dalo by se to zařadit spíše do deníku než-li do "smysluplných" článků. V tomto se, ale nebudu zpovídat. Na začátek jen uvedu můj příklad starého zvyku a poté se na to zkusím podívat z "odborné" stránky věci. Toť pro úvod vše.

Víte už dávno jsem si založila tuny jiných blogů a psala na ně, ale poté jsem zapomněla jejich jméno či heslo. I teď jsem si znovu rozjížděla nový blog a snažila se na něj psát, ale víte co? Ani na jednom z těch blogů jsem se neudržela nešlo mi to tam psát. Vždy si vzpomenu na tento "starý" blog, který už vlastním asi od roku 2011 a sem se mi píše nejlépe. Už je to prostě starý zvyk sem psát a popravdě nechci to měnit.