Červen 2014

Píšu ti..

9. června 2014 v 20:23 | Anette |  Anette píše ...
Milý Sebastiane,
nevím zda-li si na mě pamatuješ, ale to jsem já ta střeštěná holka z jižních Čech. Potkali jsme se 23.7.2011 na "Písáku" kousek za Pardubicemi, když se váš volejbalový míč dokutálel k mojí dece, kde jsem si zrovna četla knihu. Zaklapla jsem knihu, ladně jsem se zvedla a vydala jsem se s míčem naproti neznámé osobě. Nijak jsi mě z počátku nezaujal. Normálně vysoký chlapec, s pokožkou barvící se dozlatova a tmavými vlasy. Jednu věc jsem na tobě obdivovala hned ze začátku. A to byl tvůj nádherný úsměv, se kterým jsi jen tak ledabyle prohodil: "Děkuji ti." na chvílí jsi se odmlčel a pak jsi dodal: "Nechceš se k nám připojit? Jeden nám chybí." V hlavě se mi honily ještě myšlenky o posledních událostech v knížce a nechtěla jsem jít. I přesto se moje nohy vydaly s tebou k volejbalovému hřišti.

Za těch 5 dní, co jsme trávili společně s tvými kamarády i osamotě jsi se pro mě stal osobou, na kterou jsem nikdy nechtěla zapomenout a myslím, že i ty jsi to cítil stejně. Po pár hodinách, co jsme spolu strávili jsem měla pocit, že tě znám jako svoje boty, druhý den už jsi mi připadal jako nejlepší kamarád možná právě proto, že jsem žádného dobrého kamaráda neměla. No a třetí den si mi připadal jako kdyby jsi byl můj bratr. A tohle všechno se podle mě nedá jen tak zapomenout, proto ti píši.

Charakteristika mé "dokonalé" osobnosti.

3. června 2014 v 21:45 | Anette |  Anette píše ...
Nepředpovídatelný beran, usměvavý blázen nebo nabručený protiva? Říkejte si mě, jak chcete. Jmenuji se Aneta a bydlím v podhůří orlických hor a je mi 17 let. Měřím asi 172 cm, ale jak se často hrbím, tak působím menší. Na první pohled vás mohou zaujmout mé vlasy, které všude neposlušně poletují a barvou připomínají barvící se listí na podzim. Dalším typicky výrazný rys je nepřehlédnutelná mimika v mém obličeji.

Zájmy mám dost různorodé. Každou chvilku dělám něco jiného, ale mé stálice mezi koníčky jsou: četba, sport všeho druhu, hraní divadla, psaní krátkých článků, seriály, lenošení, kamarádi a zvířata. Mezi své sny řadím:hrát v divadle, byť jen ochotnickém, pracovat v dětském domově, cestovat do všech koutů světa, naučit se cizí jazyky (dánštinu, španělštinu, japonštinu), stát se dobrovolníkem v organizaci, co bude pomáhat potřebným.

Vlastnosti, kterých si na sobě cením jsou asi přátelskost, upovídanost, ochota pomoci lidem, ikdyž někdy na to nemám náladu. Popravdě jsem docela i ráda, že mě bůh obdařil trochou drzosti a uměním přetvářky. Co se mu zas až tak nepovedlo je asi urážlivost, domýšlivost a docela časté lhaní, kterému se snažím odnaučit.

Podle mě mám k sobě až moc dobrý vztah. Podle rysů osobnosti se vnímám jako člověk nijak nevybočující z řady, ale o to se vlastně ani nesnažím. Nejméně mám na sobě asi ráda ty "půvabné křivky" nebo-li tukové polštářky a moji neschopnost dotáhnout věci do konce.

Společnost miluji všeho druhu ať už lidské či zvířecí. Na lidech se vždy snažím najít to dobré a nikdy neodsoudit na první pohled, ale co si budeme povídat, lidé chybují. Když je mi nejhůř, nejradši vezmu psa a jdu na dlouhou procházku.

Na závěr bych se chtěla shrnout do jedné definice a ta zní: "Praštěná holka milující rodinu, zvláštní věci a sport. Je bohužel plná lenosti i drzosti avšak nikdy u toho neztratí úsměv na tváři."